Rotunda svaté Kateřiny

Vážení a mílí přátelé naší pozoruhodné historie,
dovolte mi laskavě, abych se vám tak trochu v rozporu se zásadami společenského chování dle pana Gutha-Jarkovského představila sama:

Jsem rotunda svaté Kateřiny a už hezkých pár století představuji nedílnou součást hradu dávných Přemyslovců ve Znojmě. Jak se na pravou dámu v nejlepších letech sluší a patří, svůj věk uvádět rozhodně nemíním, a proto se mohu jen usmívat neustále opakovanému tvrzení, že jsem byla postavena jako doplněk hradního areálu za Břetislava I., a to prý nejdříve roku 1019, kdy tento slavný Přemyslovec jako další v řadě uchvatitelů zplundroval moji milovanou Moravu.

Úsměv na líci mi rovněž vyvolává tvrzení současné oficiální vědy, že jsem o něco mladší – pocházím prý dokonce z první poloviny 12. století, stejně jako skvostné malby v mém nitru. Tady si dovoluji upozornit na jednu maličkost – v dochovaném torzu latinského textu v mé vnitřní omítce je přece uvedeno „…roku 1134 kníže Konrád II. Znojemský, zakladatel, u p r a v i l statut svatyně Panny Marie a zasvětil ji svaté Kateřině…“. K jeho poctě a u příležitosti svatby s Marií Srbskou, konané v čase svatodušních svátků L.P. 1134, jsem byla vyzdobena dnes již světoznámým panovnickým cyklem, zobrazujícím údajně všechny bájné i skutečné Přemyslovské vladaře. Byla to tenkrát velká sláva a ony krásné malby, zhotovené do suché omítky technikou, označovanou jako secco, ze mne činí dámu – památku u nás i v Evropě zcela ojedinělou.

Proč používám výrazu údajně? Existuje totiž i poměrně odlišný výklad – jako první jej zveřejnil koncem minulého století brněnský historik dr. Jaroslav Zástěra, jenž se snažil navzdory zamítavému stanovisku drtivé většiny odborné veřejnosti poukázat na možné daleko starší kořeny mých maleb – především s jinými možnostmi výkladu, koho vlastně představují. Jeho tvrzení, že oráčská scéna nepředstavuje legendárního zakladatele vládnoucího rodu Přemysla Oráče, nýbrž kupce a posléze úspěšného vojevůdce a vladaře Čechů Sáma vzbudila u oficiálních věrozvěstů doslova pozdvižení a mnohdy i řadu nepublikovatelných invektiv, které však rázně utichly poté, co velice zajímavá skupinka pánů se zvláštní bedýnkou s kabely – přiznám se, že mne to trochu lechtalo – prohledala vnitřní stěny kousek po kousku a objevili přitom torza nápisů, z nichž byly ovšem velice čitelné hned dva – „Zamo“ /pod kresbou domnělého Přemysla Oráče/ a „ Metode fondit“/založeno Metodějem/! Napadá vás, copak to asi znamená?

Jako vyhlášená krasavice jsem pochopitelně vždycky měla řadu přátel a ctitelů. Jedni z nich se dnes sdružují v Klubu přátel znojemské rotundy, kde je možné získat další řadu pozoruhodných informací, jiní – jimž právě poskytuji toto interview – se připravují na další návštěvu mé maličkosti a chtějí hledat pomocí jiné velice zvláštní mašinky – tuším, že jí nazýváte georadar – odpověď na záhady, které mne obklopují. Až se jim podaří získat potřebný finanční obnos, velice ráda je zase uvidím stejně jako každého z vás, kdo se pokusí prohlédnout rouškou mých tajemství a poodhalit závoj, který mne pochopitelně – jako ostatně každou urozenou a výjimečnou dámu – dodnes sice zdobí, avšak zároveň i zakrývá moji pravou tvář…

Více se dozvíte zde >>>