Magické rostliny

Středověk znal celou řadu rostlin i květin, které svými vlastnostmi dokázaly pomáhat, léčit či zabíjet, takže proto jistě nikoho příliš nepřekvapí, že se mnohé staly neoddělitelnou součástí dryáků, mastí nebo škapulířů a byly hojně využívány při čarování.  

Nejcennější z nich byla od nepaměti mandragora /pokřín obecný/, z čeledi lilkovitých, nezpochybnitelná složka dryáků a důležitý pomocník čarodějnic a alchymistů. Její kořen měl prý podobu lidské postavy, a proto se získával za pomoci zvláštního rituálu, bez něhož bylina ztrácela potřebné magické vlastnosti:

Ten, kdo chtěl mandragoru získat, musel se vydat v noci na popraviště. Ostrým mečem pak musel rostlinu třikrát obkroužit a její vyhrabávání provádět vždy ve směru na západ. Když už byl kořen téměř obnažen, bylo třeba ucpat si uši voskem, protože kořen tehdy začal mohutně kvílet a naříkat. To byla chvíle, kdy musel zájemce k mandragoře přivázat černého psa, na němž prý nesměl být ani chloupek bílý a donutit jej pomocí odhozeného pamlsku k pohybu vpřed, čímž rostlinu definitivně vytrhl ze země. Krátce poté nešťastné zvíře uhynulo, a bylo proto ještě třeba pochovat je do dolíku, který zbyl po vykutané rostlině, čímž byl celý rituál ukončen.

Ať už se jednalo o mandragoru mužskou nebo ženskou – to podle tvaru kořene, faktem zůstává, že na rozdíl od jiných bylin je tato skutečně dodnes využívána především při výrobě anestetik a narkotik.

Pro čarování měla nesmírný význam v tom, že údajně dokázala přivolat ďábla kdykoliv a kdekoliv, a proto také inkvizitoři velice pečlivě dbali na to, aby se nikde v okolí popraviště nevyskytovala, což byl úkol zejména pro katovy pacholky a zlí jazykové tvrdily, že jej plnili s nevšední ochotou. Vždy se totiž našel někdo, kdo byl ochoten za informaci o výskytu čarovné rostliny královsky zaplatit…

Významnou magickou rostlinou byl i často neprávem zahrádkáři opovrhovaný bez černý. Zatímco my dnes známe jeho antiseptické účinky díky moderní medicíně a především alergici a astmatici si pochvalují účinky nápoje z jeho květů či plodů, věřili naší předkové, že máte-li na okně nebo nade dveřmi větvičku z černého bezu, pak do vaší domácnosti nikdy nedokáže vstoupit zlo – a to v jakékoliv podobě. Jako zaručená ochrana před kletbami všeho druhu působí několik usušených bezinkových bobulek, nošených stále při sobě v pravé kapse některé z oděvních součástí nebo ještě lépe ve škapulíři – což byl kožený nebo plátěný sáček – nošeném přímo na krku.

Další magickou rostlinou, užívanou k milostným čárám, byla třezalka tečkovaná, ovšem při jejím sběru muselo být opět postupováno v souladu s čarodějnickými pravidly. K tomu, aby látky v ní obsažené přinesly zájemci požadovaný efekt, bylo nutno ji utrhnout pouze o půlnoci na svátek svatého Jana.

Totéž pravidlo platilo bez výjimky i čekanku, kde se ovšem doba sběru lišila podle toho, jaký výsledek měly čáry přinést. Tak například čekanka, utržená v noci na den svátku svatého Petra, získala schopnost pouhým dotykem přivolat lásku každé osoby, která s ní – a to i nevědomky – přišla do kontaktu. A pokud se chtěl zájemce stát neviditelným, musel čekanku vyrýpnout ze země zlatým nožem o půlnoci Svatojánské noci.

Spolehlivou ochranu před kletbami všeho druhu přinášela obyčejná kopřiva dvoudomá, která – vhozená do ohně a spálená na prach – spolehlivě negovala veškeré projevy zla v okolí zasvěcence.

Pokud máte z něčeho strach nebo trpíte nízkou mírou sebevědomí, pak je dobré podle ustanovení jistého receptu bílé magie přidat do sáčku se sušenými kopřivami ještě řebříček.

Nejobávanější rostlinou, používanou především v magii černé, však nebyla téměř všemocná mandragora, ale blín černý, o němž dnes každý školák ví, že všechny jeho části – tedy květ, plody, listy, stvol i kořen obsahují smrtelně jedovaté látky. Čarodějnice používaly odvar z listů blínu v případě, že chtěly někomu přivodit ztrátu paměti nebo z ní vymazat nějaký konkrétní zážitek, pokud chtěly na svoji oběť přivolat šílenství, pak použily kořen a v případě, že měl dotyčný nešťastník zemřít, k tomu posloužil odvar z celé rostliny.

Jinak ovšem používaly čarodějnice blínu i k navázání kontaktů s říší zesnulých, a výtažek z rostliny umožňoval při evokaci přímé spojení s dušemi zemřelých.

A tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat, protože ve středověké magii měla téměř každá bylina svoje praktické využití – jasan odpuzoval hady, plod jírovce – známý též jako kaštan – zabalený v bankovce a nošený v sáčku prý přinášel další peníze, květ šeříku zbavil domácnost duchů včetně obávaných poltergeistů, devaterník ochraňoval před šokem z uřknutí atd.