Kosmova kronika česká – opravdu jen pouhý letopis?

Začínat jakékoliv pojednání otázkou je velice ošemetná věc, protože v současnosti prý lidé přemýšlí pouze neradi a většinou pod tlakem a tedy zcela výjimečně. Ostatně – proč by to také měli dělat ? Co a jak se kolem nás děje nám přece přesně popisují naše velice objektivní a především nezaujatá média, co je pro nás nejlepší nám nezištně – a to zejména před volbami – poradí četní politici ze všech stran geometrickou řadou se množícího politického spektra, a kdyby si snad ani tito titáni ducha – což je ovšem velice nepravděpodobné – v některých nepodstatných maličkostech nevěděli rady, máme zde naštěstí radu moudrých z EU, vždy připravenou pomoci…

My jsme ovšem přesvědčeni, že přes všechny tyto výše zmiňované neblahé skutečnosti přece jen existuje skupina nadšenců, kterým schopnost myslet a vidět věci v nových souvislostech není cizí – ba co více – nacházejí v tomto nejen zábavu a poučení, ale mnohdy i smysl života, takže stručně a jasně řečeno – vítejte na našich stránkách, milí přátelé!

Hned na úvod bych chtěl – a to zcela upřímně – zdůraznit, že si velice vážím práce našich předchůdců i současníků, ať už náleží do skupiny tzv. seriózních vědců, jako např. Spěváček, Karbusický, Polišenský, Hroch, Klanica, Žemlička či Třeštík nebo patří jako vážení kolegové Liška, Bauer, Mareš, Česal, Dvořák aj. k propagátorům tzv. alternativní historie. Vážit si, oceňovat a poznávat ovšem není rozhodně totéž, co souhlasit – a právě výše zmiňovaná Kosmova kronika a názory na její vznik a obsah jsou toho jasným důkazem. Na rozdíl od drtivé většiny svých kolegů se totiž domnívám, že toto latinsky psané dílo, právem považované za pýchu a ozdobu našeho středověkého písemnictví, není – a to zejména ve své první části – pouhým přepisem dávných pověstí a mýtů, který – jak vážení historikové mnohdy soudí – má dokonce představovat „….první ústavu českého státu…“ , nýbrž že se v tomto případě jedná o cílené politikum!
Domněnky jsou ovšem jedna věc a tou druhou – pro vás jistě daleko podstatnější – jsou fakta, takže si proto zopakujme pár základních poznatků:

1/ podle všeobecně přijímané teorie žil kronikář Kosmas s největší pravděpodobností v letech 1045 – 1125, přestože patřil mezi významné církevní hodnostáře s celibátem si hlavu rozhodně příliš nelámal a v roce 1086 se oženil s jakousi paní Božetěchou, o které jistě víme pouze to, že zemřela v roce 1117, což dokazuje zápis v tzv. Olomouckém nekrologiu. Během svého i na dnešní poměry dlouhého života prokazatelně vykonal jako člen doprovodu českých i moravských biskupů minimálně čtyři zahraniční cesty – do Mohuče, Mantovy, Řezna a Ostřihomi – a když k tomu přidáme nepopiratelný fakt, že svá teologická studia dokončil po roce 1074 v Lutychu pod patronátem jednoho z tehdy nejvýznamnějších církevních teoretiků mistra Franka Kolínského, pak jistě můžeme souhlasit s tvrzením, že ve své době patřil nejen v rámci mladého českého státu mezi intelektuální i společenskou elitu.

2/ Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto můžeme považovat za prokázané, že Kosmas dobře znal historii nejen z „…bájných podání starců…“,jak sám v první části své „České kroniky“ výslovně uvádí, ale především z dobových kronik a možná i dalších, dnes již neexistujících nebo dosud neobjevených listinných pramenů z naší, ale i zahraniční provenience.

3/ Za své nepopiratelné zásluhy o rozvoj západního latinského křesťanství na našem území byl proto někdy kolem roku 1120 jmenován děkanem kapituly sv. Víta na Pražském hradě, což byla jedna z nejvýznamnějších církevních hospodářských funkcí v zemi nehledě na to, že se tak po svém jmenování současně Kosmas stal i hlavním organizátorem sboru kanovníků.
Sečteno a podtrženo – náš zřejmě první kronikář Kosmas tedy byl mužem nad jiné vzdělaným, vlivným, světaznalým a „ hbitým brkem vládnoucím.“! Jak si ovšem potom máme vysvětlit skutečnost, že v jeho díle nenalezneme ani tu nejmenší zmínku o Sámovi a o existenci Velkomoravské říše se dozvídáme pouze z jedné jediné věty? 

Znáte odpověď na tuto velice zajímavou a dle našeho názoru otázku? Pokud ano, rádi si ji vyslechneme, pokud tomu tak není, považujte ji za první domácí úkol v rámci naší cesty proti toku času a my vám k tomu hned zítra v dalším pokračování přidáme malou nápovědu….

Více se dozvíte zde >>>